Jaké je minimum?

Pokud má člověk žít, potřebuje mimo jiné náležitosti i peníze. A pokud potřebuje peníze, znamená to, že si je musí někde vydělat. A protože u nás žijeme v poměrech, v nichž je zákony a předpisy regulováno kdeco, je vlastně nepřekvapující, že i do otázek výdělků náš tatíček stát mluví a snaží se je ovlivňovat.

Kdo by si myslel, že u nás máme pravý a nefalšovaný kapitalismus, mýlil by se. Což se projevuje třeba i na tom, že se trh práce neřídí až tak docela poměrem nabídky a poptávky. Stát tak například rozhoduje o tom, kolik si musí člověk minimálně vydělat, a to nejen ve státních podnicích a úřadech, ale i v soukromém sektoru.

Stát nám tedy mimo jiné určuje i to, kolik je minimální mzda. A co to znamená v praxi? V praxi to znamená, že člověku za jeho práci nelze legálně zaplatit méně než právě tuto částku, že kdyby ho chtěl někdo odbýt nižší než touto výplatou, bylo by to protizákonné.

Lidem by se tedy existence minimální mzdy měla líbit, měla by jim vyhovovat. Protože díky ní nemohou být bráni na hůl více, než je zdrávo, díky její existenci by v případě, že pracují, neměli žít v chudobě. Měla by jim zajistit důstojné podmínky k životu. A vláda naší země rozhoduje, kolik tato minimální mzda má činit, aby odpovídala právě ekonomické situaci a takový důstojný život dokázala zaručit, to znamená, že tato je obvykle postupně zvyšována, to jak rostou ceny. Ale za jistých okolností by mohla být samozřejmě i snížena.

Lidé tak mají dáno, pod jakou výši výplaty se za svoji práci nedostanou. Což je dobré jako garance určitého pokusu o boj s chudobou, což se ale pochopitelně někdy nelíbí jejím kritikům, kteří právem tvrdí, že jde v této formě o pokřivení trhu. Ale ať tak či onak, minimální mzda tu je. A některým lidem přichází k duhu. Jakkoliv je skutečností, že ti, kdo ji berou, rozhodně nevedou bohatý život v luxusu.